Pavel Fajt (* 26. prosinec 1957 v Brně) je moravský avantgardní hudebník, neortodoxní bubeník, hudební aranžér a producent evropského významu.

Patří do skupiny alternativních hudebních žánrů, jeho hudba se prakticky neustále pohybuje kdesi na pomezí world music, art-rocku, folk-rocku a experimentální elektrofonické hudby. Vystupuje již z dob svých studií na VUT v Brně, kde působil nejprve krátce v hudebním uskupení Nucleus, poté též ve studentské skupině Ještě jsme se nedohodli. Následovalo příležitostné vystupování s folkovými hudebníky, z nichž nejznámější je písničkář Václav Koubek a nonkomformní folková a word music muzikantka Iva Bittová, se kterou vystupoval nejprve v duu, potom v triu nazvaném Kolektiv. Toto trio pak dalo vzniknout významné hudební formaci Dunaj, které patřilo k nejvýraznějším zjevům brněnské alternativní scény na konci 80. let 20. století až do počátku let 90. S Ivou Bittovou vystupoval na mnoha koncertech v celé Evropě i v zámoří, byl také hudebním producentem několika jejích sólových desek. Od roku 1980 je také datována jeho spolupráce s brněnským Divadlem Husa na provázku, pro které vytvořil scénickou hudbu k několika představením. Je také autorem scénické hudby k několika pražským divadelním představením.

V roce 1990 se společně s Ivou Bittovou a dalšími spolupodílel na tvorbě filmového dokumentu o kytaristovi Fredu Frithovi Step across the border, jenž téhož roku získal cenu Felix za nejlepší dokumentární film. V roce 1992 nahrál s Jimem Menesesem pozoruhodné avantgardně pojaté hudební improvizace na bicí, jenž vyšly na albu Songs for the drums pro dvě bicí soupravy a dva hlasy. Album je pozoruhodné tím, že hlasy obou bubeníků byly snímány pomocí mikrofonu na krku a byly zvukově zatlumeny a posléze technicky upraveny tak, aby byly výrazově ekvivalentní k bicím.

Od roku 1992 se také datuje jeho sólové vystupování, kdy kromě rozšířené bicí soupravy využívá jednoho či dvou akustických kruhů, což je kovový elektrofonický nástroj kruhového tvaru s několika strunami napojený na specielní zvukovou aparaturu se zkreslujícími zvukovými efekty. V roce 1994 společně se zpěvačkou Annou Homier a belgickým muzikantem Geertem Waegemanem natočil pozoruhodné CD s názvem Mcaronic sines a Corne de Vache. Od roku 1994 je také datována jeho příležitostná spolupráce s kytaristou Mikolášem Chadimou, která byla realizována prostřednictvím pásma Průhlední lidé, které vyšlo na stejnojmenném CD z roku 1998. V roce 1995 se vrací k melodickému art-rocku ve formaci Pluto, která navázala na předchozí úspěšné koncertování někdejší skupiny Dunaj. Formace Pluto zanikla v roce 2000, za dobu své existence vydala dvě pozoruhodná alba, z nichž to první získalo cenu nezávislých kritiků zvanou Žlutá ponorka. V roce 1998 se započala jeho další mezinárodní spolupráce se Stepanidou Boris, což je členka Yakutského národního divadla a která je známá svojí snahou o oživení tzv. „šamanské sibiřské hudby“. Se zpěvákem Václavem Kořínkem (alias Wendy Zulu) ze skupiny Zuluville realizova projekt Ladakh, což je spojení perkusních nástrojů spolu se šamanským zpěvem, další výlet do hájenství world music. Z podnětu Pavla Fajta také vznikl svérázný hudební festival nazvaný Slet bubeníků, což je vlastně pravidelné každoroční koncertní turné různých hráčů na bicí nástroje. V letech 2000 až 2001 byl členem hudební formace The Danubians, což byla mezinárodní hudební skupina spojující prvky východoevropského a středoevropského folklóru s art-rockem (tedy forma avantgardního folk-rocku). Od roku 2001 až doposud vystupuje také nadále sólově se svým vlastním koncertním programem nazvaným Drumtrek.

User-contributed text is available under the Creative Commons By-SA License and may also be available under the GNU FDL.